První zranění

Celý tento příběh se začal v září roku 2020. „V té době mi bylo teprve devatenáct let a já si prošel prvním větším úrazem kolene, který se mi stal hned v úvodním utkání sezóny,“ vzpomíná Martin Novák. Diagnóza zněla jasně - prasklý meniskus a nepohyblivé koleno. Rekonvalescence po první operaci trvala zhruba měsíc.

První rekonvalescence

Návrat na hřiště a do plné zátěže zkomplikovala první vlna covidu. „Zavřené posilovny a sportovní haly mi v té době na psychické pohodě moc nepřidaly, takže můj návrat do sportovní zátěže probíhal velmi omezeně,“ s hořkostí vzpomíná Martin, „a proto jsem většinu času trávil hlavně běháním a na workout hřištích.“ V květnu 2021 začala příprava na novou sezónu a Martin mimo týmové tréninky začal navíc chodit do posilovny se spoluhráčem a kamarádem Kryštofem Illem, který mu tehdy pomáhal v začátcích cvičení se železem.

Druhé zranění

Teplé měsíce ubíhaly a turnajová sezóna se blížila. „Jedním z nejpopulárnějších letních turnajů je Czech open, na který jsem vyrazil s týmem IBK Sodra Bohem,“ říká Novka, jak mu často spoluhráči říkají. Druhý zápas ve skupině pro něho měl bohužel fatální následky a v nevinném souboji došlo k opětovnému zranění kolene. Diagnóza tentokrát byla ještě vážnější - přetržený přední zkřížený vaz. „Prvních několik dnů jsem se nemohl na koleno ani postavit,“ vzpomíná s bolestí ve tváři. Po konzultaci s lékaři bylo jasné, že Martin bude potřebovat plastiku vazu, která je pro sportovce jedním z nejtěžších možných zákroků. Před operací musel nabrat svalovou hmotu na noze, protože ta během operace a následné rekonvalescence velmi výrazně ochabuje. Operace se uskutečnila až v říjnu v nemocnici v Jindřichově Hradci. Operaci prováděl MUDr. Stanislav Stropek a o anestézii se staral MUDr. Jaromír Kopřiva. „Oběma bych chtěl poděkovat za profesionální přístup a skvěle odvedenou práci s humorem na sále“ (smích). Operace proběhla bez komplikací a následovala velmi dlouhá rekonvalescence, během které Novka podstoupil mnoho rehabilitací a poté několik desítek hodin strávil v posilovně. „Do posilovny jsem začal chodit o berlích, každopádně tohle období bylo velmi náročné po psychické stránce, naštěstí mě podržela rodina, za což jim děkuji.“ Celá tato situace Martinovi navíc znemožnila nástup do prvního ročníku vysoké školy v oboru tělovýchova a zeměpis. „Kvůli úrazu jsem nemohl absolvovat fyzické hodiny a byl jsem nucen přerušit studium hned v úvodu prvního ročníku,“ i dnes lituje Martin.

Postupný návrat na hřiště

Po novém roce Martin konečně začal koleno zlehka zapojovat do posilování a přímého běhu, a také díky tomu první florbalový trénink opět vyzkoušel v únoru 2022, kdy už se schylovalo ke konci sezóny. „Nejdůležitější bylo nejprve dostat z hlavy psychický strach o koleno, protože ze začátku jsem se bál udělat prudší pohyb a podstoupit osobní souboj,“ popisuje Martin počáteční obavy a dále pokračuje, „toto období trvalo zhruba dva měsíce, ale postupem času psychický blok začal polevovat a já jsem opět mohl důvěřovat svému kolenu.“ Během pauzy před nástupem na letní přípravu se dále věnoval individuálnímu tréninku, aby byl maximálně připravený porvat se o místo v „A“ týmu Mužů.

Konečně týmové tréninky

„Start letní přípravy byl pro mě příjemnou změnou, protože jsem na plno zažíval tréninky v kolektivu, ale ani mimo týmové tréninky jsem nepolevoval a nadále pokračoval v posilování kolene.“ V červnu 2022 nastoupil do prvního zápasu od zranění, jednalo se o přátelské utkání proti Štírům. Martin vzpomíná: „V utkání jsem absolutně nestíhal zápasové tempo a vůbec jsem neměl herní myšlení a odhad na míček, naštěstí všechny tyto herní nedostatky postupně odeznívaly s dalšími tréninky a přátelskými zápasy.“

Začátek po dvou letech skoro bez zápasu

Přišel konec srpna 2022 a po roce první ostrý zápas sezóny, blížil se totiž Pohár Českého florbalu. Na tyto zápas Martin vzpomíná hořkosladce: „Do úvodního zápasu jsme nevstoupili úplně ideálně, ale z mého osobního pohledu a výkonu jsem se cítil dobře.“ Deset minut před koncem utkání totiž zamířil přesně mezi tři tyče a radoval se po roce ze soutěžního gólu. „Byl bych velmi rád, kdyby utkání touto událostí skončilo, ale bohužel nestalo se tak - po jednom ze soubojů v závěrů utkání jsem inkasoval krosček u naší brány a jel znovu do nemocnice, ale tentokrát z toho byly naštěstí jen tři stehy v obočí.“ Po zbytek víkendu byl Martin na doporučení lékaře mimo sestavu.

Další víkend bylo na programu druhé kolo pohárové soutěže, přičemž tento zápas již odehrál celý a stehy v obočí také vydržely. „V utkání jsem se konečně nebál o koleno, ale tentokrát o stehy v obočí, abych nemusel opět na šití,“ vzpomíná Martin, „z herního hlediska už jsem se cítil daleko lépe než v prvním přátelském utkání proti Štírům.“

O týden později se hrál úvodní duel ligové sezóny a Martin vzpomíná: „Nastoupil jsem v obraně s Kryštofem Illem a před námi hráli Voja Koutný, Michal Hřebíček a Kuba Tejnor, „ a pokračuje, „vstup do sezóny nám vyšel a před domácím publikem jsme vyhráli v prodloužení 6:5 nad Panthers Praha.“

První výhra potěšila, ale v dalších v zápasech Martin pociťoval problémy. „Hned ve druhém kole se Soběslaví nám zápas vůbec nevyšel a s nováčkovem soutěže jsme prohráli 3:6, následně jsme sice doma vyhráli 10:2 proti Štírům, ale nutno říct, že soupeři se na začátku sezóny vůbec nedařilo.“ Ale poté přišla dlouhá řada proher a na Martina padla deka: „Z mého pohledu byla nutná určitá změna ve složení jednotlivých formací, takže jsem se rozhodl své pocity svěřit trenérovi, který se mnou vše probral a dohodli jsme se, že vyzkouším pozici v útoku, abychom zjistili, zda tam nebudu platnější, a tak jsem tedy následující zápas odehrál na křídle, ale ukázalo se, že tam budu méně prospěšný než v obraně.“

Pro další zápasy trenér Martina vrátil zpět do obrany, tentokrát k Víťovi Hovorkovi. V tomto složení již zůstali do konce sezóny a velmi si na hřišti rozuměli a dodává: „Navíc jsem cítil, že jsem konečně zpět a hra mě opět začala bavit.“ Po výsledkové stránce nebyl konec roku 2022 vůbec ideální, ale na přelomu roku proběhl teambuilding, který dle slov Novky všem velmi prospěl. Do detailů raději zacházet nechtěl, ale od té doby se začalo týmu výsledkově a herně dařit. „Především jsme opět fungovali jako tým.“ Vzhledem k tomu, že se začalo dařit, nebylo již nutné tolik míchat jednotlivé formace a na hře to bylo samozřejmě znát.

Celé tohle turbulentní období pomohlo Martinovi v jeho osobním rozvoji. „Začal jsem se daleko více zajímat o celkový rozvoj sportovce a stravování,“ a dále pokračuje, „zároveň jsem začal jinak vnímat i své okolí a uvědomil jsem si, že zdraví a vzdělání je na prvním místě“. Člověk zkrátka není nesmrtelný a úraz se může stát každému. „Zároveň jsem si uvědomil, jak důležitá je v mém životě rodina a dobří přátelé, jelikož jsem byl odkázán na pomoc ostatních“.

„Po této zkušenosti vím, že si chci naplno užívat každý další trénink, zápas a sezónu. Nikdy totiž nevíte, kdy vás nějaká nenadálá událost vyřadí ze hry na delší dobu,“ zhodnotil Martin svou změnu postoje ke sportu.